Zvládnou vánoční koledy na kytaru i začátečníci?

Ano, většinu koled zvládne zahrát i ten, kdo drží kytaru několik týdnů. Tradiční melodie jsou postavené na jednoduchých akordech a pomalém tempu, takže stačí čtyři až pět základních griffů a trochu trpělivosti. Překážkou bývá spíš představa, že koledy musí znít jako z koncertu. Níže najdete nejčastější omyly, které začátečníky brzdí, a to, co platí doopravdy.

Omyl: bez složitých akordů to nepůjde

Většina známých koled, třeba Tichá noc nebo Narodil se Kristus Pán, vystačí s harmonickou kostrou ze tří až čtyř akordů. V tónině G se použijí G, C, D a občas Em. Barré akordy nejsou nutné.

Zjednodušená verze zní dobře a doprovod je hlavně podpůrný. Zpěvníky často obsahují akordy ve vyšších polohách nebo s nadstavbami. Ty můžete nahradit základními. Čím jednodušší, tím jistěji se zpívá a tím méně hrozí zastavení v půlce písně.

Omyl: musím hrát v tónině ze zpěvníku

Správná tónina je ta, ve které pohodlně zazpíváte. Pokud vám melodie leží příliš vysoko, transponujte. Pomůže kapodastr, který přenese akordy o několik půltónů výš nebo níž, aniž byste měnili hmaty.

Zazpívejte si píseň bez kytary a najděte nejvyšší a nejnižší tón. Potom zvolte tóninu, ve které se vejdete. U společného zpívání v rodině je lepší volit nižší polohu, protože v ní zpívají i neškolené hlasy. Hlas je důležitější než přesný zápis.

Omyl: koledy je třeba hrát rychle a nápaditě

Pomalé tempo je výhoda. Koledy mají klidný rytmus, a proto se dají doprovodit prostým brnkáním nebo tahem dolů. Tichá noc vznikla jako píseň v tříčtvrtečním rytmu a doprovází se jemně.

Začátečník nejdřív drží stálý rytmus a až potom přidává ozdoby. Zkuste počítat „raz, dva, tři“ a každý akord měnit na první dobu. Hlasitost přizpůsobte zpěvu, kytara nemá přehlušit lidi. Při pochybnostech se zastavte, nadechněte se a pokračujte, nikdo nepočítá chyby.

Omyl: stačí se to naučit večer před Štědrým dnem

Přechody mezi akordy potřebují čas. Procvičujte je několik minut denně už pár týdnů předem, nejdřív dva akordy, potom další. Krátké pravidelné cvičení zabere víc než jedna dlouhá noc.

Vyberte si tři až pět písní, které rodina nejčastěji zpívá, a těm se věnujte. Nahrajte se na telefon a poslechněte, kde se zadrhává. Ladění kytary zkontrolujte vždy před začátkem, rozladěná kytara pokazí i dobrý výkon. Pokud nemáte ladičku, použijte aplikaci.

Omyl: na koledy potřebuji dražší kytaru

Na koledy stačí běžná akustická kytara v dobrém stavu. Klasická kytara s nylonovými strunami je pro začátečníka příjemnější, protože struny jsou měkčí a netlačí do prstů, zvuk je jemný a ladí s tichými písněmi. Kytara s kovovými strunami zní zvučněji a hodí se do větší místnosti, ale prsty ji zpočátku pocítí.

Důležitější než značka je nízká výška strun nad hmatníkem a správné naladění. Kytara, na které se špatně tisknou struny, odradí dříve než špatné hmaty. Pokud si nástroj půjčujete, nechte ho zkontrolovat v hudebním obchodě nebo u zkušeného kamaráda. Nová sada strun zlepší zvuk i ladění a stojí málo.

Omyl: bolest prstů znamená, že na kytaru nemám

Bolest konečků prstů na začátku je normální. Kůže si potřebuje zvyknout na tlak strun a po několika týdnech pravidelného cvičení vytvoří ztvrdlou vrstvu. Cvičte krátce, patnáct minut dvakrát denně je lepší než hodina jednou za týden. Při ostré bolesti přestaňte, hraje se bez ní.

Pomáhá správné držení: prst tiskněte těsně za pražec, ne doprostřed, a mačkejte jen tolik, aby tón zněl čistě. Pokud vás bolí zápěstí nebo předloktí, zkontrolujte postoj a držení nástroje, případně se poraďte s učitelem. Nehty na levé ruce mějte krátké. Netrpělivost je největší nepřítel: za dva týdny nezvládnete všechno, ale koledu se třemi akordy ano.

Omyl: hrát se dá jen podle not

Koledy se dají doprovázet pomocí akordů, bez znalosti not. Zpěvníky obsahují text s akordy nad slabikami a stačí vědět, kdy se mění. Pokud noty neznáte, nevadí. Pomůže označit změny akordů barevnou fixou nebo si text přepsat velkým písmem. Poslech nahrávky vám dá představu o melodii a tempu.

Základem je rytmus: raději nechte akord zaznít klidně, než spěchat. Zkuste doprovodit píseň, kterou dobře znáte hlasem, protože to usnadňuje orientaci. Postupně si osvojte, kdy akordy dozní, a trénujte plynulé přechody. Teprve když ji zvládnete, přidejte další. Noty se můžete naučit později, pokud vás to bude bavit.

Co skutečně pomůže, aby zpívání fungovalo

Připravte si zpěvníky nebo vytištěné texty s akordy ve velkém písmu, aby je viděli všichni. Domluvte, kdo začíná a v jaké tónině, a upozorněte ostatní, že budete hrát pomalu.

Atmosféru dokreslí tlumené světlo a klid. Pokud se vám něco nepovede, dál zpívejte, publikum je rodina. Pro děti zvolte kratší písně s opakováním, třeba Nesem vám noviny. Společné zpívání je především sdílená chvíle, ne vystoupení. Pokud to půjde, pozvěte ke hře i další, kdo hrají, a střídejte se.

Zdroje

• Národní informační a poradenské středisko pro kulturu
• Tradiční zpěvníky koled a lidových písní